Recenze - Fotokniha Saal Digital

Úvod

Už nějakou dobu zastávám názor, že opravdové kouzlo fotografie vynikne až ve chvíli, kdy se z prostoru jedniček a nul přenese na papír. Kdybych měl možnost (a finance) pořídil bych si nejraději minimálně A2 tiskárnu a většinu svých fotografií tisknul. Ne proto, že bych si myslel, že jsou tak úžasné, ale protože jak průměrná fotka tak dobrá fotka dostane úplně jiný rozměr, když jí můžete držet v ruce. Stejně tak dostane jiný rozměr i vaše uvažování. Nemohl jsem proto pohrdnout možností nechat si za recenzi vytisknout fotoknihu.

O Knize

► Neplacené
► Můj vztah k fotoknihám a tisku
► Obsah

►Než opravdu začnu, rád bych řekl, že se nejedná o placenou recenzi, jediná hmotná věc co z ní mám, je kniha samotná. Cokoliv tady budete číst, není placená reklama, ale můj skutečný názor a hodnocení. Kdo mne zná, ví, že mám ve zvyku zaměřovat se na negativní stránku věci a rozebírat jí do detailu, zatímco pozitivní věci jen přelétnu několika slovy a to i v případě, že v součtu je mé mínění hodně pozitivní. Snažil jsem se tomuto svému nešvaru co nejvíce vyhnout, tak doufám, že se mi to povedlo.
V jedné části budu porovnávat barvy fotografií vytisknutých a barvy jaké měli v Pc. Fotografie, které jsou přiložené v článku, jsem pořizoval za pomocí denního světla (nejpravděpodobnější světlo, při kterém se kniha fotky prohlíží.) a šedé tabulky pro co nejpřesnější zobrazení. Fotky knihy v textu je možno rozkliknout a otevřít v nové záložce.

►Jak už jsem napsal výše, můj vztah k tisku fotografií je velmi pozitivní a pokud bych to měl srovnat, tak na prvním místě jsou velké printy A3 a větší (můj zatím největší měl 1,5m na 2m a visí v budově VŠKK). Hned po nich fotoknihy. Důvod je velmi jednoduchý, jakákoli menší fotka může být stejně velká jako fotokniha, ale do fotoknihy se těchto fotek vejde mnohem víc.

Úplně první fotoknihu co jsem si nechal tisknout byl můj „foto deníček“ v rámci školy a v podstatě se skládal z dvou části, fotografie na jedné straně a kraťoučkého textu s datem, místem a názvem na druhé.

To v podstatě ukazuje můj přístup k fotoknize. Co nejméně textu, ideálně jen datum, místo a jinak nechat fotografie mluvit samy za sebe. ►Dle tohoto smýšlení jsem si vybral na tisk své portfolio a doplnil ho pouze o krátký text, ke každé kapitole a každou fotografii o miniaturní text v rohu s datem, místem a situací.
Knihu si můžete navrhnout sami v programu od Saal-Digital, nebo za použití jejich webu. Oboje jsou docela intuitivní možnosti, mají samozřejmě svoje lehké mouchy, ale o tom tato recenze být nemá 😉

Titulní Strana

► Varianty
►Clipart
► Ve skle?

►Jelikož jsem měl možnost nechat si vytisknout nejvyšší třídu knih, jakou mají k dispozici, bylo docela zajímavé prohlédnout si všechny možnosti, které nabízejí. Velké množství barev kůži, od klasické černé, přes svatební růžovou až po imitace dřeva. Jedinou vadou i přes bohatý výběr, je jeho omezení na různé druhy a třídy knih.
►Velmi zajímavou možností je tisk přímo na kůži, což samo o sobě není neobvyklé, ale pokud chcete, můžete si text doplnit ještě klipartem z nabídky v programu. Trochu doufám, že třeba časem přidají možnost, nechat si vytisknout místo klipartu vlastní jednoduché logo, něco jako „custom clipart“. Pro mne by to byla nejideálnější varianta, ale prozatím...bohužel.

►Místo toho mne zaujala varianta obálky, kdy byla fotografie v plexiskle. Přiznám se, že si nepamatuji jakoukoli firmu, která by něco podobného měla ve své standartní nabídce a i přes lehkou původní skepsi jsem po této variantě nakonec sáhnul. Musím uznat, že při vyndání knihy z obalu a odlepení ochranné folie mi chvíli trvalo, než jsem si na vzhled zvyknul. Mezi vámi a fotografií je totiž cca 0,3cm plexiskla, což při pohledu přímo není vůbec znát, ale při pohledu šikmo se dostaví zajímavý efekt…jediné k čemu bych to přirovnal je asi lámání světla v akváriu, ale asi tak od 95% méně, ale stále dostatečně na to aby vás to „rozhodilo“. Rozhodně tuto vlastnost neberte jako zápornou, naopak, každý komu jsem knihu ukázal, nejdřív pár minut zkoumal obálku, místo aby si jí přečetl a bez většího zájmu rovnou pokračoval dovnitř knihy.

Uvnitř Knihy.

►ICC profily
►Pojetí barev
► Černá
► Panorama a dvojstrany
► Vazba

►Než se pustím do rozebírání vnitřku knihy…tedy přímo fotek a jejich provedení je asi dobré říct ve zkratce něco málo o ICC profilech, protože na ně přijde krátce řeč.
V podstatě se jedná o nastavení barev. Pokud máte stejný profil ve svém programu a stejný profil používá tiskárna, máte jistotu, že červená jakou máte vy, bude ta samá, kterou vytisknete. Když jsem knihu připravoval k odeslání, přemýšlel jsem, jestli se s profily dělat a nakonec jsem se rozhodl, že tentokrát ne. Z největší částí je kniha pro mne a navíc jsem byl zvědav, jak přesné fotografie budou sami o sobě.

►Jediné barvy které jsou v mé knize o něco posunuté, jsou odstíny červené. Na první dojem to možná zní strašně, protože červená je téměř v každé fotografii, ale realita je taková, že některým fotografiím to prospělo. Například fotografie ze zápasu Sparty jsou toho jasným důkazem. Krásně vystupující syté barvy na znacích, fotce jen prospěli. Stejně tak například u fotografií s růžovou barvou to není téměř poznat. Celý posun je krásně vidět na fotografiích z Podivného Mlýnu(fotografie v portfoliu), kde je červené jak pozadí, tak hrající tým Tatran Střešovice.

►Druhým lehčím nešvarem byla temnější černá. Místa na fotografiích, která se nacházela na hranici mezi šedou a černou, se slila do jednolité černé barvy a ztratila tak jakoukoli kresbu v pozadí. Krásně je to vidět na ukázce fotky z O2 arény, pokud si najedete do portfolia zjistíte, že v pozadí za brankou je vidět tribuna, zatímco zde nikoli. Stejný problém nastal například u fotografie Petriho Kettunena vycházejícího z tunelu .

Rozhodně tím nechci říct, že by to byla chyba tisku, věřím, že pokud bych srovnal fotografie s pomocí Icc profilů, že vyjdou naprosto v přesné, jen jsem chtěl na tyto vlastnosti poukázat, pokud by se někdo z vás rozhodl zde také tisknout, aby s tím mohl počítat.
Jinak se provedením fotografií rozhodně nedá nic vytknout. Musím uznat, že jsem byl velmi mile překvapen, krásné syté barvy a i bez korekce a takové jaké mají být. Stejně tak mne mile překvapilo provedení černobílých fotografií, krásně ostré a kontrastní.
►Jestli jsem se něčeho vždy u fotoknih bál, tak to vždycky bylo tisknutí panoramat. Jedna varianta byla je oříznout, aby se vešli na stránku, další byla mít stránku napůl prázdnou, třetí bývá tisk fotografie na obě stránky, kdy ale většinou dochází k ohybu, ve kterém se část stránky naprosto ztratí.
V tomto případě tento problém nenastal. Kniha je totiž lepena po jednotlivých stranách a tak uprostřed ve hřbetu není ohyb buď žádný, nebo natolik ostrý, že není poznat.

►S tím se také pojí vazba knihy. Jak už jsem řekl na začátku, kniha je vázána v kůže, nebo respektive kožence, ta ale není přilepena, nebo prošita přímo ke stranám tak jak normálně knihy mívají, což je taky důsledkem ohybu ve středu knihy. Díky tomu je vazba volnější a na první pohled může vypadat trochu laciněji, protože je na stranách "pomuchlaná". Nemůžu však říct, že by to byla velká vada na kráse. Všiml jsem si toho jednou při vybalování knihy a od té doby je to prostě součástí vzhledu a naopak bych řekl, že to dodává knížce na unikátnosti a osobnosti.

Shrnutí

Možná, že to podle celé recenze nevypadá, ale opravdu jsem byl nadšen z toho, co jsem dostal. Super provedení barev i bez zdlouhavé korekce, jednoduchý způsob jak si knihu sám připravit, možnost panorama jak já chci. Spousta variant knihy jako takové a je jen na vás jak si ji vymyslíte a podkládáte.

Budu rád za jakoukoli zpětnou vazbu a moc mi pomůžete jakýmkoli doporučením, sdílením, nebo i jiným způsobem.
Najdete mě i na Instagramu a Facebooku.
S pozdravem Otakar Prášek